Rozhovory

Dilemma in cinema: „ Co jsme chtěli, máme.“

O kapele Dilemma in cinema jsme vás již jednou informovali a nyní se k nim vracíme opět. Tentokráte s rozhovorem, který nám kluci ochotně poskytli. My vám jej teď servírujeme jako na stříbrném, i když, jelikož jsme na netu, je lepší asi užít slovo: virtuálním, podnose.
Co kluci chystají, jak se dostaly jejich CD až do Nepálu, a kde že se toulala dlouhé roky ukradená kytara, že teď našla svého původního majitele?
O tomto a ještě víc, čtěte níže!

Ahoj kluci, loňský rok 2016 byl pro Vás dost důležitý, vydali jste několik novinek, prozraďte nám o nich víc.

No, novinek, ony to zas takový novinky nejsou. Ale jo, tak musíme se pochlubit…  máme vinyl! Sice malej, ale náš. Vlastně jde o kompilačku naší bandy a bandy Stuck in Mind z Kladna, vydal nám to Cecek a obsahuje dva fláky od nás a dva od SiM . 

Loni také proběhly určité personální změny, máte nového člena. Mohl by se nám blíže představit?

Ano, nový člen je Václav, a co bychom vám povídali ať to řekne sám.
Václav: Co o sobě říci? Mám rád muziku, to je nejpodstatnější, dále pivo a zase muziku. Lepší bude, když fanoušci dorazí na koncert, a poznají sami.

Už jste stihli vypustit první oficiální lyric video Sedíme na zábradlí, kdo ho vám ho vytvořil a jaké další novinky pro letošní rok chystáte?

Vytvořil nám ho Jirka Bareš z kapely Maniac. Sám se ozval a to je myslím nejlepší, když je zájem, hned to dobře vypadá. A teď spolupracujeme i nadále, moc mu tímto děkujeme.
Nic konkrétního nechystáme, ale možná se dočkáte pár lyric klípků na starší songy. Něco novýho začneme skládat . Jsou vize, že se Václav pokusí zhudebnit některý Pípovy slova a za dohledu všech se to pak zaranžuje.
Nechceme se už nikam hnát, co jsme chtěli máme. Jsme známá punková kapela tzn. kapela, co znají hlavně punkáči.
Pořadatelé nás zvou, tak co víc si přát. Většina z nás má rodiny nebo další hudební aktivity nebo obojí, a tak nám to takhle všem vyhovuje, hrát tak1- 2x do měsíce, a užívat si život.
P. P. Cvok chce, aby hudba v DiC už nebyla jen jeho monopol, Václav chce skládat, tak šup do toho …

Na začátku roku 2017 jste odehráli jeden akustický koncert, jaký to bylo? A plánujete jich víc?

Koncert to byl velmi originální. P. P. Cvok prohlásil, že si pro tyto účely koupí asi časem novou akustickou kytaru, protože nebyl spokojenej s nekvalitním nástrojem. Bylo to hodně zajímavý, určitě to někdy zopáknem.
Pípa se naučil hrát na Cajon, což je taky paráda. Bavilo nás to, byl to fajn večer a legrace probíhala i na zkouškách. Prostě velká změna.

Otázka pro Sáďu: Tuším že po 4 letech se ti vrátila ukradená kytara, kde se toulala? A jak vůbec  k odcizení a navráceni došlo?

Bylo to zhruba po 42 měsících. Vykradli nám zkušebnu, ukradli mi obě baskytary, a za pár týdnů znova, a to se jim zalíbil můj zesilovač. Na začátku jsem objížděl bazary, prohlížel internet ale po pár měsících jsem to vzdal a s věcmi se rozloučil.
Loni v září jsem byl s rodinou na dovolený v Kašperkách, a tam se to stalo … Mojí přítelkyni (Lucka) volá kolega z bývalé práce, jak se má, a že už se dlouho neviděli atd. A pak se pochlubil že má basu po mě. Prý ho poprosil někdo z Nového Strašecí (fetka), jestli by ho neodvezl do Hradce Králové, místo peněz mu nabídl, že mu prodá levně baskytaru. Tak si ji od něj koupil, doma jí měl hodně dlouho, vůbec netušil, že je kradená a už vůbec ne že je moje.
Mezitím pár měsíců pobyl v Indii a v Anglii.
Když se vrátil, volal jiné kolegyni (kamarádka mé přítelkyně),  a během rozhovoru se ptal i na Lucku. ( Jak se má a jestli je ještě stále s tím basákem.) A ona mu odpověděla: „Myslíš Sáďu? … Jo s tím je.”
A to je do důležité, mám na baskytaře totiž vytištěné svoje jméno!
Když pak doma cvičil na basu, tak si všiml nápisu „Sáďa“, zvedl telefon a volal Lucce, aby se pochlubil, že má basu po mě.
A to už jsme zpátky na začátku příběhu. No, pak už jsem mu jenom zavolal, domluvil se s ním, a basu od něj za 3000,- koupil. Ještě se zeptal jakou má vlastně cenu…
To jsem mu neměl říkat, nějak ho to vzalo. Teď si vzpomínám, že jsem mu slíbil že mu seženu nějakou jinou…

Otázka pro Pípu: Četl jsem v jednom rozhovoru že se chystáte, vyvolat ducha Sida Viciouse jak to dopadlo?

Vhodná konstelace našich vnitřních vesmírů nastala po hraní na festivalu Úmrtí Sida v Plzni cestou domů v autě. Skutečně už se obrysy ducha začaly zjevovat ve zpětném zrcátku. Ale než stačil duch promluvit, hned vedle se objevil blonďatý duch Nancy Spungenový, ukázal na nás prostředník a něco řekl anglicky tomu prvnímu, a pak oba zmizeli. Tak nevím jak si to vysvětlit. Buď pro něj měla novou sichrhajsku, nebo měli poradu s McLarenem, ale asi to bylo důležitější než my.

Otázka pro Pavla:  Mohl by jsi nám přiblížit jakým způsobem se trička DiC dostali až do Nepálu?

Jo tak to bylo tak: To nás pozval pořadatel charitativního koncertu pro postižené zemětřesením v Nepálu do Chomutova a my se odhodlali tam zajet zahrát akusticky. Tehdy jsme se výpravy účastnili já a Sáďa.
Koncert se nám povedl. Byli jsme rádi, že se vybralo hodně peněz hlavně proto, že byl určen konkrétně pro školu vysoko v horách, kde se vyučuje angličtina a tibetština.
Po čase se ozval pořadatel, že jede přímo do Nepálu předat všechny peníze ze všech akcí, které na podporu postiženým zemětřesením probíhaly. No tak mne napadlo poslat sem po něm pár našich CDček a triček.
A tak se stalo, že jste mohli vidět usměvavé učitele, kteří pomáhají znovu postavit spadlou školu v našich tričkách.

Tak takováhle story by nás opravdu nenapadla. Děkujeme  za rozhovor a někdy na koncertě: Ahoj!

Napsat komentář

Komentář
Jméno
Email
Website