Novinky, Rozhovory


Radek Šedivý:  Nebuďme jen ti ubrečení Češi!

 


Punková skupina Nežfaleš v loňském roce oslavila 15 let své existence a  vydala úspěšnou desku Zločin z Vášně. Letos jí vychází  vynilová reedice starší desky Pár lacinejch triků , a nejen o ní jsme si povídali se zpěvákem Radkem Šedivým.  Prozradil nám proč je pro Nežfaleš červen zásadní datum, co chystají během léta a podzimu, anebo důvod jejich pauzy.

Ahoj Radku, začneme trochou historie, kdy a kdo tě přivedl ke zpěvu?
Zdarec! No jestli čekáš nějaké „lidušky“ nebo Kühnův dětský sbor, tak to tě asi zklamu. Já chtěl předně hlavně mít vždycky kapelu, ovšem bez ambice učit se na nějaký hudební nástroj. Na střední škole jsem sdílel podobný sen se spolužákem, který si koupil kytaru a já se ustanovil „zpěvákem,“ což bylo tedy v mém případě dost silně řečeno. Do dneška se za nějakého zpěváka nepovažuju, říkám o sobě raději spíš, že jsem frontman a textař kapely. Musím ale přiznat, že jsem měl později chvíli období, kdy jsem chodil na hodiny zpěvu, trénoval hlasová cvičení a dýchání. Hlavně z toho důvodu, aby můj neškolený hlas vydržel koncerty. Ono se to nezdá, ale ten nápor na hlasivky není úplně prča, takže z toho myslím těžím dodnes.

Kde jsme tě mohli slyšet do roku 2002, než jsi založil Nežfaleš?
Veřejně skoro nikde. S tím spolužákem s kytarou jsme sice později přibrali ještě nějaké členy a vznikla tak taková silně nesourodá uskupení Křečový žíly a Nauzea, ale veřejně jsme hráli tuším jen na jedné půdě a asi ve třech pajzlech, z čehož mi utkvěla nejvíce hlavně obrovská „šavle“ pod stolem, jejímž autorem byl jeden můj kámoš. Fotky z těch akcí bych určitě našel. No a pak jsem jednou vystoupil vlastně ještě s takovou „divnokapelou“ v klubu Prosek v Praze.

Kdyby ti někdo řekl, že Nežfaleš bude fungovat přes 16 let, co by si mu tenkrát odpověděl?
Že u toho asi už nebudu já. Asi bych si to tenkrát neuměl představit, ale kdyby mi třeba někdo řekl dneska, že Nežfaleš jednou oslaví 30 let na scéně nějakým monstr koncertem, tak teď už bych mu věřil.

Zanechme historie a pojďme se věnovat přítomnosti. Tento rozhovor nás zastihl v červnu a to je, jak jsem se mohl dočíst, pro Vás dost zásadní měsíc. Prozradíš nám proč?
Vlastně až letos jsem si nějak uvědomil, že naše poslední desky vyšly a zároveň se křtily vždycky v červnu. Takže na tenhle měsíc pak připadají taková ta výročí, jako rok od vydání alba „Zločin z vášně,“ hned týden na to třeba deset let od vydání „Ber dokud dávám“. Letos v červnu je to navíc i deset let, co s námi hraje basák Moucha. V našem věku už je holt pořád co připomínat.

Prvně se zeptám na starší placku „Ber dokud dávám.“ Ta deska byla skvěle přijata kritikou a vás nakopla do popředí český punk/rockový scény, jaký to byly pocity a co to udělalo s kapelou?
Tenkrát se tak trochu lámal chleba. Kapela měla už před touhle deskou slušně našlápnuto, ale potřebovali jsme právě nějaký přelom, který nás nakopne výš. Už ani nevím, zda jsme si tenkrát před natáčením uvědomovali, jak je ten materiál silný. Vždycky se zkrátka snažíme odvést tu nejlepší práci a kolem „Ber dokud dávám“ se strhlo opravdický haló. Díky vydavateli se navíc deska dostala mezi větší množství lidí, vyšly mraky pochvalných recenzí, chodili za námi kluci z kapel jako N.V.Ú. nebo E!E s tím, jak moc se nám ta deska povedla. Koplo nás to během chvilky do první český punkový ligy, ale s kapelou to udělalo i to, že nedlouho po vydání desky odešli kytarista s basákem, kteří ji spolutvořili a nahrávali. Každý z jiného důvodu, ale stalo se. Nežfaleš se z toho ale stejně, jako ještě z několika dalších nepříjemných situací v budoucnu, vykřesala a jelo se pořád dál.

Pak je tu „Pár lacinejch triků“ a to je album, které aktuálně vychází také ve vinylové reedici…
S příchodem kytaristy Degiho nás samozřejmě hned začala zajímat nová tvorba. Jestli si dobře pamatuju, odpíchlo se to tenkrát od písničky „Rockstar“ a pak se začaly songy nabalovat. Album utvrdilo naši pozici a bylo taky přijato víc než vřele. Jsem rád, že pokračujeme v našich vinylových reedicích, ale chceme třeba postupem času připravit i desku, která shrne naše singly a věci, co nevyšly na albech. Plány jsou, tak snad rokenrolový “pánbůh” dá.

Na konci roku 2014 jste zarmoutili fanoušky, když jste ohlásili pauzu na neurčito. Jaký to mělo důvod a co dělali členové kapely, včetně tebe, po dobu spánku?
Měl jsem takový pocit vyhoření. I když koncerty jely, lidi chodili, tak já se potřeboval asi vyléčit z nějakých vnitřních pocitů, najít zase chuť i do nové tvorby a vyčistit si textařskou karmu. Myslím, že ve finále ta pauza prospěla úplně všemu a vlastně přinesla i novou desku. Nikdy jsme kategoricky neohlásili, že definitivně končíme, i když jakmile jednou vyskočíte z jedoucího vlaku, může to dopadnout jakkoliv. Nicméně jsme pořád tady a to, jak je to teď, nám plně vyhovuje! Kluci si rozjeli během té pauzy další projekty a mně se podařilo si uvědomit, co se nám všechno povedlo a že to prostě má smysl!

Vloni jste se vrátili velkolepě a rok 2017 vyhlásili rokem Nežfaleš. Oslavili jste 15 let a vydali album „Zločin z vášně,“ jak probíhaly oslavy a jaké jsou reakce na desku po roce?
Už v roce 2016 jsme začali zas trošku koncertovat, hlavně na festivalech a zároveň v tichosti připravovat nový songy. Právě s vidinou toho, že další rok slaví kapela 15 let a bylo by super, oslavit to v plné parádě i s novou deskou. Byla to velká pohoda, ve které „Zločin z vášně“ vznikal a všechno nám šlo nenuceně od ruky. Na výsledku je to myslím vidět, reakce od lidí byli a jsou super a v neposlední řadě máme z tohohle počinu po roce pořád radost i my. O oblíbenosti téhle desky svědčí třeba i fakt, že v nedávné anketě, kterou spáchal server Kids and Heroes na sociální síti, byla v souboji alb jen těsně poražena naší klasikou „Ber dokud dávám“.

Kromě zmíněných reedic jste v nedávné době vypustili klip Pseudohrdina. Kdo v něm všechno hraje a kde se natáčel?
Objevila se v něm zhruba padesátka kámošů z mokrý čtvrti, přátel kapely nebo kolegů z branže. Z „ punkových celebrit“ to můžeme vzít od Petra Hoška, přes Floutka, Kečupa, Bořka z E!E nebo Bárta až třeba po Martíčka z Houby. Tihle všichni dostali zadání, ať natočí pasáž textu v nějakém prostředí sami za sebe. Pak se to celé propojilo a přicmrndáváme tam i my, taky každý pseudohrdina zvlášť a na místě, které si vybral. Tímhle ještě jednou všem děkuji, dát to dohromady byl celkem oříšek.

Jaké má Nežfaleš plány na léto a na podzim? Přeci jen jsme se bavily, že máte co oslavovat….
V létě dáme pár festivalů, letos ale půjde spíš o menší lokální akce, protože ty větší jsme objeli vloni a je dobré to střídat. Můžu ti asi i prozradit, že se během léta navíc chceme zase zastavit v nahrávacím studiu a natočit něco nových písní! No a na podzim nějaké ty kluby se závěrečným klasickým vrcholem v podobě Kids And Heroes Punkrock Xmas.

A poslední klasická otázka na závěr: Co by si vzkázal čtenářům našeho magazínu Kulturák?
Ať se nenechají strhnout negativní náladou ve společnosti a místo ublíženeckého nadávání na všechno okolo jdou radši sami něco dělat. Něčím smysluplným si ten život naplnit, to je cesta, protože nejvíc stížností a křiku se nese od těch, co nevstanou z gauče. Doba je bohužel taková, jaká je, většina z nás jsou moc malí páni na to, aby pohnuli skálou, ale když každý z nás bude aktivní a svoje frustrace přemění v pozitivní činy, hned se bude všem žít líp.

Nemáme tu války, nemáme tu hlad a je tu pořád relativně velká svoboda. Tak nebuďme jen ti ubrečení Češi.

Díky za rozhovor a přejem mnoho dalších oslav!

Štítky: